-3 minuty čtení-
Jak jsme si minule řekli, po II. světové válce byly světové měny navázány na dolar a dolar zase na zlato a stříbro. Nebyl zde prostor pro inflaci, tedy tu daň, pomocí které vlády zdražují lidem životní náklady a pomocí které platí dluhy, které samy nadělaly.
II. světová válka skončila a Amerika rostla raketovým tempem. Jak se v Americe říká, bylo všechno BIG. Pochopitelně, když chcete růst, potřebujete peníze. Respektive potřebujete hromadu peněz. A tady se dostáváme k jádru problému. Když jste větší, potřebujete více státních zaměstnanců a s tím hlavně potřebujete větší a silnější armádu. A tak musíte tisknout peníze, protože to všechno něco stojí. Když už jste velcí, máte pocit, že jste nepřekonatelní a můžete diktovat světu a je vám jedno jak. Jestli diplomaticky, nebo vojensky. A tady je další problém. Pamatujete, jak jsem vám říkal, že válka je dobrá pro ekonomiku, ale jen když v ní nejste?
1950 – OSN včetně USA začala bránit jižní Koreu, před komunistickým severem, neformálně podporovaným Čínou a Sovětským svazem
1964 – USA vstupuje do války ve Vietnamu – tato válka byla pro Ameriku plně deficitní, protože nikdo nechtěl po Američanech, aby si koupili válečné dluhopisy, tak jako za I. nebo II. světové války
Válečné náklady jsou obrovské a Amerika tiskne a tiskne a tiskne.
Toho si začne všímat francouzský prezident Charles de Gaulle a spočítá si, že Amerika nemůže mít tolik zlata, aby pokryla množství vytištěných peněz a proto v únoru 1965 uspořádal francouzský prezident Charles de Gaulle velkolepou akci. Do Elysejského paláce sezval na tisíc žurnalistů, usadil je do zlacených křesel a přednesl jim zásadní řeč. Hovořil pomalu, ale pronikavě. Na srdci mu totiž neleželo nic menšího než další osud světového měnového systému. Tehdy mu, tak jako dnes, dominoval americký dolar. Prezident francouzské páté republiky v tom spatřoval potíž: Spojené státy se prý díky tomu zadlužují i na úkor okolního světa.
Mimochodem než vystoupil Charles de Gaulle, promluvil americký ministr financí Douglas Dillon a poprvé veřejně připustil, že se americký deficit pohyboval v roce 1964 výše, než kdokoliv očekával.
Po „ztrátě důvěry v Ameriku“ Francie začala rychle proměňovat americké dolary, které vlastnila za americké zlato.
1967 – Anglie devalvovala libru
Stručně řečeno – americké zlato mizelo a mizelo a dolary se množily a množily.
Tyto všechny skutečnosti tlačily na vládu USA, až 15. srpna 1971 byl prezident Richard Nixon přinucen ve světle všech těchto okolností zrušit zlatý standard, tedy navázání dolaru na zlato.
Tato skutečnost připravila živnou půdu pro vzestup úvěrové kultury, tištěné měny, která není ničím podložena a inflací.
Pro zajímavost vám zde přikládám ukázky peněz, které jsou kryty aktivy a novodobé měny bez jakéhokoliv krytí:
